Písemné historické doklady

Pátrání po nejstarších dokladech nás dovedlo do doby 12. století, pokud by skutečně existovala listina dle Dobnera reprezentovala by nejstarší výkup pozemků pro horní účely v Čechách. Podle A. Rückera když se mluví o stříbře, tak se uvádí že, „ …. Eas ist daher wohl anzunehmen, dase auch die Mieser Erze in den oberen Teufen reicher waren … Tyto doklady hovoří jednoznačně o dolech na stříbro a ne na olovo

Je s podivem, že o významném a starobylém hornictví v okolí města Stříbra existují jen velmi kusé či sporé historické záznamy. Město Stříbro bylo od počátku řazeno mezi města královská, podřízená bezprostředně panovníkovi a jeho úřadníkům. V městských knihách městského soudu se uvádějí záznamy o hornické činnosti z let 1362 – 1408. V jedné z knih se jasně mluví o pronájmu hutí stříbrským měšťanům do držení a užívání. Tento záznam je z roku 1392. Podle zápisů z městských knih ve Stříbře se připomínají jména horníků vlastnících pole, rovněž se zmiňují o horním mistru Mikuláši. Další zprávy jsou z 15. století, jejich věrohodnost je nepochybná a představují tak první skutečně historické doklady, podle nichž je možno klást počátek stříbrského dolování na začátek tohoto století, respektive na konec 14. století. K.G. Schmidt uvádí, že v souvislosti s výskytem stříbra se říká: „… es ist wohl anzunehmen, dass Zementationszonen vorhanden sind, besonders im Hinblock auf die ausgedehte Hochebene…“

V roce 2.12. 1410 podle listiny krále Václava IV. uváděné F.A. Schmidtem se uvádí : „… wird einer Gewerkschaft eine Bergfreiheit auf die sreste Fundgrube auf dem neuen Bleiwerk zu Mrkowitz nach allen vier Weltgegenden mit sieben Lahnen artheilt, und dem Münzmeister in Kuttenberg Zmrzlik aufgetragen sie vermessen lassen …“. Dále z této listiny usuzuje Sternberg, že již dříve zde musela být nějaká nákladnictva a tím pádem i doly, v listině,ale bohužel není žádná zmínka o dolování stříbra. Vývoj dolování musel být během 15. století velmi příznivý a výnosný pro krále Ladislava Pohrobka, protože potvrzuje městu Stříbru všechna privilegia, udělená městu jeho předchůdci. Na začátku 16. století se stříbrské dolování nepochybně neustále rozvíjí, dosahuje značného významu, což se projevuje i množstvím dochovaných zpráv. Existuje rovněž zmínka o stříbrském zvonaři Janu Konvářovi, který roku 1506 lil zvon do farního kostela ve Skapcích, rok před tím 1505 také stříbrský zvonař Johannes Cantarista ulil zvon do farního kostela do Stoda.

8 nejstarších knih

V archivech jsme se také dostali k osmi nejstarším knihám pojednávajících o hornictví „Registrum na příjem a vydání peněz hor krále Jiřího Milosti olověných u města Stříbra v létech 1501 – 1524. Jednotlivé knihy jsou knihy, jako pergamenový dvoulist slepený z latinské městské knihy gruntovní města Stříbra z let 1385 – 1392. První díl 13.6.1501 – 8.3.1502, druhý díl 1.1.1503 – 31.12.1503, třetí díl 13.1.1510 – 31.3.1510,, čtvrtý díl 6.4.1511 – 27.6.1516, pátý díl 15.3.1517 – 23.6.1521, šestý díl 30.6.1521 – 29.12.1521, sedmý díl 1.1.1523 – 31.12.1523 a osmý díl 1.1.1524 – 31.12.1524. Tato registra obsahují vedle významného právního dokumentu a to „Řádu jakým se propůjčky na horách olověných u města Stříbra dávají „i cenné údaje o obchodním spojení stříbrských nákladníků s Kutnou Horou. Doklady nás také zavádí do doby pohusitské, kdy byl zaznamenán opětovný rozvoj na blízkých olověných dolech. V archívu v Kutné Hoře se dochoval zápis o koupi domu ve Stříbře Janem Domašínem, písařem z olověných hor z roku 1442. Dr. Teige ve svém díle „Archív český, díl XXV.“ říká, že kšaft Pavla, písaře krále Jiřího z Poděbrad z roku 1471
„… item in Mikowicz ubi sunt plumbi fondine …“ Jak jsme se již zmínili v předešlé knize, došlo začátkem 16. století k zaražení Královské dědičné štoly Prokop v roce 1513

V následné době přelomu 16 – 17. století tzv. doby pobělohorské (1565–1696 ) se nedochovaly žádné písemné doklady o dolování ve stříbrském rudním revíru. Velmi neblaze se na dolování podepsala pobělohorská doba a třicetiletá válka, která zapříčinila trvalý pokles zájmu těžařů o dolování. V roce 1717 do Stříbra zavítal slavkovský perkmistr J.A. Fröhlich. Stříbrský rudní revír je podřízen slavkovskému hornímu úřadu. V této době je otevřeno celkem 14 dolů. V roce 1730 provoz dolů ožívá. V roce 1731 stoupl počet propůjček.

Pokrok techniky

V devatenáctém století, a zejména v jeho druhé polovině, se hornictví rychle přizpůsobuje rychle postupujícímu pokroku techniky, na kterém má podstatný podíl koncentrace velkovýroby. Doba vyniká nevšedním rozmachem stříbrných dolů příbramských a ohromným rozvojem uhelného hornictví. V Příbrami je v roce 1875 dosažena jako první na světě hloubka 1 000 m na dole Vojtěch. Významné pro budoucnost je založení hornické akademie v Příbrami a v Banské Štiavnici jako středisek soustřeďujících budoucí hornický a hutnický potenciál. Příbram se ustálila na stupni klidného vývoje, Jáchymov si drží éru uranovou a následně zase začne vzkvétat objevem rádia.

Stříbrské doly se drží hlavně těžbou olověných rud hlavně v centrálním revíru a na dolech v Milíkově a ve Kšicích.